Zlato, pojď nachvilku na skálu

PÁTEK 26.7.2013

Konečně se udělalo tohle léto pěkně a hned si každý stěžuje, že je moc velké vedro. To ale není můj případ, proto hned po práci píši přítelkyni, jestli by nechtěla jít nachvilku na skálu. Opravdu je teplo a o dobrém tření si můžu nechat zdát, takže žádné bouldrování dnes nebude. Tedy přemýšlím co na té naší malé Vysočině z těch těžších cest ještě nemám přelezeného. Po pár úvahách volím Bílou skálu, protože je to pěkně ve stínu a víceméně to je samá lišta, žádné obliny. Navíc už tam mám jen jedinou nepřelezenou cestu a to je Páter - 8 

Dorážíme pod stěnu, v lese je pěkný chládek a stěna je krásně suchá. Nálada je výborná a Karolínčina přítomnost mě také motivuje. Cestu si nejdříve zkrokuji, protože už jsem skoro dva měsíce nelezl s lanem. Vypadá to dobře 10 minut si odpočnu a začínám lézt.

První dva kroky jsou dost nepříjemné. K prvnímu borháku je to docela po madlech takže brnkačka. Ke druhému borháku je to taky celkem snadné přes malé spárky a lišty. Cvakám tedy druhou karabinu, zde nad ní mezi druhým a třetím borhákem je konečně pár těžších kroku.

Bílá skála, Páter - 8

Třetí borhák se cvaká z madla a je tam i krásná žába za kterou se dá viset klidně dovečera. Na to však nemáme čas, takže lezu hned dál. Od třetího borku ke čtvrtému je to brnkačka přes pěkný bočák.

Bílá skála, Páter - 8

Potom dalších pár pěkných kroků a šup do slaňáku. Pátera 8 jsem tedy vylezl na první "ostrej" pokus, když ho porovnám s Ještě Jsme Se Nedohodli 8+ tak bych řekl ,že to je hodně podobné co se týká obtížnosti . Máme ještě dost času tak vyrážíme na místní rybník v Křižánkách kde se krásně osvěžíme a můžeme jet domů.