Achensee se nachází asi 45minut jízdy na jih od Německého města Bad Tolz. Tuhle oblast jsem vybral jelikož kamarádka se kterou jsem pracoval na ranči mi měla přivézt nějaké věci co jsem nechal v Kanadě. Chápu že je to dál než jiné hezké oblasti ale člověk by měl svět prozkoumávat tak jsme vybrali oblast jen tak na blind bez žádného doporučení.
K našemu cíli, masivu zvanému Klobenjoch (2041 m.n.m.) , šlapeme necelé dvě hodiny do kopce s krosnami s lezením, jídlem a věcmi na spaní. Krásné počasí nám cestu velice zpříjemňuje. Však 4 lezci, kteří nás míjí na jejich cestě dolů si na počasí stěžují. Prý to potom co vystoupali pod stěnu vypadalo na bouřku tak to vzdali a šli zpátky dolů do údolí. Je mi jich líto a tajně doufám, že nám to zítra ráno vyjde a bude hezky. Docházíme na chatu Dalfaz Alm a tam potkáváme další sestupující dvojici lezců s naprosto opačným výrazem v tvářích. Jejich úsměvy od ucha k uchu prozrazují, že měli velice hezký den a vylezli si pěknou cestu i přes to jak nebe hrozilo bouřkou. Tahám z nich informace o sektoru a zjišťujeme, že se jedná o mnohem větší sektor než jsem čekal. Informace na webu bergstaigen.com mi ukazovali zhruba 10 vícedélek, když jsem tohle řekl rakouským borcům tak se mi vysmáli a mluvili o víc jak sto cestách :D a prý jsme měli vzít i Adama Ondru, aby jim tu přelezl jejich nedodělané projekty :D.
Už je pozdě tak batohy necháváme na chatě kde i přespíme a jdeme se alespoň proběhnout pod nástupy cest. Stěna je orientovaná směrem na jih ale brzo zjišťujeme, že i přes to pod stěnou v kleči je ještě dost sněhu na to, aby jsme tam zapadnuli až po pas. To nás ale neodrazuje a druhý den nastupujeme do akce.
Zážitky z přespání "na divoko" na zdánlivě opuštěné chatě Vám rád povyprávím osobně :D kamarádi.
Kvuli chaotickému ránu a mrholení volíme jinou cestu pod stěnu, než tu co jsme si okoukli včera. Jenomže narážíme na 20 metrů hlubokou díru plnou sněhu. Slézt se to s bágly nedá tak nejdřív spouštím Léňu navázanou za hrudník na dračák dolů, za ní spouštím obě krosny a pak slézám do díry. Výstup už z ní už byl na pohodu.
Hurá už jsme pod nástupem a počasí se udělalo krásné. Jenom kdyby tak šíleně nefoukalo ale jsme rádi že neprší a svítí slunce.
První délka 6- druhá 7- s hezkou ukloněnou plotnou která prověřila naší techniku v nohou.
V druhém štandu si dáváme pauzu, fotíme nádherné výhledy a svačíme na malé římse kde nám nohy visí dolů.
Další poslední délka byla za 7+, krásná technická mírně převislá hrana padla na onsight stejně jako ty před tím. Celkově všechny délky byli krásně zajištěné v pevné skále. Střídali se kolmá, položená a převislá na konec. Takže jsme si užili vše. Vápno v oblasti je ostré a vůbec neolezené.
Poslední délka se mi zdála trochu těžší a exponovaná pro Léňu tak slaňuji a vybírám sám. Pak traverzujeme a na vrchol spolu lezeme jinou schůdnější cestou.
Vše dopadlo v pořádku, užili jsme si to a sestupujeme do civilizace. Cestou dolů si doslova vybíháme Déčkovou ferratu kolem krásného vodopádu a trháme rekord :D v průvodci psaná že zabere hodinu a deset minut. My jí dáváme za 30 minut i se sestupem.
Dole se Léňa koupe v jezeře a přesouváme se autem pod vyhlášenou stěnu Drachenwand kde si dáváme další ferratu. Byla fakt hezká ale ty davy lidí mě nebavili. Teď můžu říct že jsem ferraty alespoň vyzkoušel ale lezení s lanem je holt lezení a tomu se to nevyrovná :D !!!
Ferrata Drachenwand a mostek pro odvážlivce i křeslo s výhledem na Mondsee
Při výstupu už jsme rekord netrhnuli jelikož proud lidí šplhající nahoru nás brzdil ale o to rychleji jsme to pustili při sestupu, který celí sbíháme až se za námi práší :).
Už je pozdě tak batohy necháváme na chatě kde i přespíme a jdeme se alespoň proběhnout pod nástupy cest. Stěna je orientovaná směrem na jih ale brzo zjišťujeme, že i přes to pod stěnou v kleči je ještě dost sněhu na to, aby jsme tam zapadnuli až po pas. To nás ale neodrazuje a druhý den nastupujeme do akce.
Kvuli chaotickému ránu a mrholení volíme jinou cestu pod stěnu, než tu co jsme si okoukli včera. Jenomže narážíme na 20 metrů hlubokou díru plnou sněhu. Slézt se to s bágly nedá tak nejdřív spouštím Léňu navázanou za hrudník na dračák dolů, za ní spouštím obě krosny a pak slézám do díry. Výstup už z ní už byl na pohodu.
V druhém štandu si dáváme pauzu, fotíme nádherné výhledy a svačíme na malé římse kde nám nohy visí dolů.
Další poslední délka byla za 7+, krásná technická mírně převislá hrana padla na onsight stejně jako ty před tím. Celkově všechny délky byli krásně zajištěné v pevné skále. Střídali se kolmá, položená a převislá na konec. Takže jsme si užili vše. Vápno v oblasti je ostré a vůbec neolezené.
Poslední délka se mi zdála trochu těžší a exponovaná pro Léňu tak slaňuji a vybírám sám. Pak traverzujeme a na vrchol spolu lezeme jinou schůdnější cestou.
Vše dopadlo v pořádku, užili jsme si to a sestupujeme do civilizace. Cestou dolů si doslova vybíháme Déčkovou ferratu kolem krásného vodopádu a trháme rekord :D v průvodci psaná že zabere hodinu a deset minut. My jí dáváme za 30 minut i se sestupem.
Dole se Léňa koupe v jezeře a přesouváme se autem pod vyhlášenou stěnu Drachenwand kde si dáváme další ferratu. Byla fakt hezká ale ty davy lidí mě nebavili. Teď můžu říct že jsem ferraty alespoň vyzkoušel ale lezení s lanem je holt lezení a tomu se to nevyrovná :D !!!
Ferrata Drachenwand a mostek pro odvážlivce i křeslo s výhledem na Mondsee
Při výstupu už jsme rekord netrhnuli jelikož proud lidí šplhající nahoru nás brzdil ale o to rychleji jsme to pustili při sestupu, který celí sbíháme až se za námi práší :).
Byl to super výlet a doufám že bude spousta dalších :-) tak zase příště AHOJ !
.JPG)
.JPG)
